Kurátorský záměr Edith Jeřábkové pro Galerii Kurzor

Galerii Kurzor si představuji jako organismus, jehož základ stojí na myšlence kontinuální proměny. Tato proměna však není nastavena jako freneticky se měnící neuchopitelná masa problémů, ale jako cyklická struktura. Proto se domnívám, že je vhodné reflektovat předchozí program galerie, navázat na něj a podpořit „historii“ témat této nové platformy. Na základě reflexe sedmi výstavních projektů Václava Magida, které byly založeny na systematické analýze současných diskurzů přítomných na umělecké scéně, jsem se rozhodla zkoumat další i již zkoumané oblasti s tím rozdílem, že je nebudu představovat v mnohohlasu skupinových výstav, ale raději v úzké spolupráci kurátorky a umělkyně/umělce, případně dua či dvojvýstavy. Jelikož se v programu Václava Magida vystřídalo mnoho českých umělkyň a umělců, rozhodla jsem se program otevřít mezinárodní scéně a diskutovat témata společně.

Jednotlivé výstavy v rámci programu vytvoří mapu témat zaměřených na: širší problematiku reprezentace zvířat, etických a estetických způsobů jejich zobrazování a jejich postavení ve společnosti; propojení a konflikty ekonomických, mocenských a magických struktur kapitalistické společnosti; vstup iracionálních metod do pragmatického věku modernity a nebezpečí jejich zjednodušení; téma fyzické smrti a prodlouženého života po životě ve virtuální realitě; post-humánní sex a těla pod vlivem farmaceutického průmyslu, porno průmyslu a technologií; způsob práce umělce determinovaný rychlým vývojem technologií; závrať z rozlišování mezi reálným, herním a virtuálním; hudbu a zvuk jako prostředek sdílení, pop-kulturního rozšíření, emocionálního poznání a intersubjektivní komunikace.

Díky tomu, že povaha přítomnosti kurátora v galerii je rezidenční, vnímám tuto rezidenci v organické návaznosti na svoji ostatní práci, která se v poslední době soustřeďuje kolem témat v loňském roce otevřeného Institutu úzkosti. V mé práci obecně kladu větší důraz na činnost kurátorskou spíše než teoretickou, proto nechci jako Václav Magid produkovat ke každé výstavě zvláštní sborník či katalog, ale jednu knihu na závěr, která propojí témata všech vystavujících umělkyň a umělců do souvislého vyprávění. Líbí se mi formát spolupráce, který Centrum současného umění nabízí, a který umožňuje kurátorce/kurátorovi soustředěnou činnost, ale zároveň nepožaduje institucionální sňatek, svazující podmínku ztotožnění se s institucí či ztrátu nezávislosti. Současně také zaručuje etickou spolupráci s umělkyněmi, umělci a všemi, kteří se podílejí na přípravě programu.