Budu se dívat s vámi
David Fesl, Esther Kläs
15. 5. – 7. 7. 2024
vernisáž: 14. 5. 2024 od 18 hodin
komentovaná prohlídka v češtině: 17. 5. 2024 od 18 hodin
komentovaná prohlídka v angličtině: 17. 5. 2024 od 19 hodin
kurátorka: Zuzana Blochová
spolupráce: Marek Meduna
grafik: Jan Šerých
Esther Kläs jsem poznala v roce 2011 v jejím tehdejším ateliéru v Brooklynu a Davida Fesla ještě jako studenta v roce 2017 v Praze. V průběhu let jsem s oběma umělci několikrát spolupracovala a stali se z nás přátelé. Často jsme mluvili o uměleckém procesu a uměleckých dílech, která ve výsledku vznikají většinou z něčeho, co jako diváci nevidíme.
Každý z autorů pracuje s jiným měřítkem. Zdá se, že jejich díla existují na různých úrovních. Instalace je subtilní, díla si zachovávají odstup a komunikují spolu spíše vnitřně – jako když dva blízcí známí sdílejí prostor jedné místnosti, každý si dělá to své, ale jsou tam spolu.
K vystaveným sochám a objektům je možné přistupovat s vizuálním porozuměním. Pokoušejí se totiž o určitou nezávislost na příběhu či vysvětlení. Únik z jazyka může vyvolat jisté podráždění. Právě v okamžiku změny vnímání, kdy se objeví trochu jiná realita, jsme schopni znovu navázat vztah s tím, co je před námi.
---
DAVID FESL
Hledání materiálu, které probíhá téměř denně, zahrnuje rozhodování o tom, co sebrat, co nesebrat nebo položit zpět na zem. Vzniká tak jakýsi archiv nálezů přírodního a převážně lidského původu, které se vejdou do dlaně. Podoba většiny z nich se vlivem fyzikálních sil a tlaků v průběhu času proměnila. Jakmile se ale předměty stanou součástí archivu, jsou jejich další výrazné změny určitým způsobem pozastaveny.
Z archivovaných předmětů David vytváří objekty tak, že přidává jeden prvek po druhém a sleduje, jak se při tom celek mění a s ním i jeho vyznění. Pracuje vždy na několika kompozicích zároveň. Spíše než na vlastní očekávání reaguje na podněty materiálů ve snaze vidět obrazy, které nabízejí a které se v možnostech kombinací a gest objevují. Téměř se zdá, že v archivu existují předobrazy kompozic, k nimž ale nevede zkratka a které mohou být odhaleny teprve v dlouhém průběhu pozorování a zkoušení.
Každý nalezený předmět nese svůj příběh – snahou umělce ale není jeho rekonstrukce nebo nacházení souvislostí. Reálné věci se brání setrvat v abstrakci, snadno vytvářejí scenérie a zátiší, rychle mezi sebou formují asociace a uzavírají se ve významech. David spíše než aby významy předmětů podporoval, tak je ubírá nebo je usměrňuje.
Mísení nálezů tvoří v dané situaci novou formu rodiny nebo příbuzenství: do sebe vklíněné či jeden do druhého zapasované předměty jako by k sobě byly nenásilně přitaženy i přitahovány, nebo uzavíraly jiný typ závazku. A tím mezi nimi docházelo k chvilkovému pohybu – než se znovu ustálí ve statickém výjevu. Kompozice se autorovi daří udržet na hraně určitého napětí: těsně před tím, než se obraz nemožných spojení věcí nebo nesnesitelné deformace fragmentů přeženou a zhroutí se do sebe, jak v eseji o Davidově práci popisuje Will Bradley.*
Teprve když jsou díla nainstalována v prostoru, přestanou vytvářet dvojice či série, vystupují jednotlivě a zachovávají si od sebe dostatečný odstup; ukazují se ve své zranitelnosti jako zvíře vyhřívající se na slunci, které se necítí v nebezpečí a nevadí mu, že je pozorováno.
* Will Bradley, Jiný pohled na krizi objektu, 2023
---
ESTHER KLÄS
Sedni si a vyber si
Socha dvou bronzových tyčí na skládacích židlích vznikla na základě otázek: Jak může existovat vodorovný tvar v prostoru? Je to pohyblivé, je to moment, je to stabilní? Je to uzavřená, nebo otevřená forma? Má nějaký objem? Jak se stýká povrch horizontálního prostoru s okolím?
Tyče jsou umístěny na vnější a vnitřní části sedací plochy a používají strukturu židlí jako vodítko. Sedací plocha i opěradlo židlí jsou vyříznuty tak, aby nesly co nejmenší funkci a význam objektu židle. Židle je v našem světě již existující tvar, a není proto nutné vytvářet nový – v tomto případě funguje jako nosná konstrukce a je součástí sochy.
Bronzové tyče mají nepravidelný tvar. Zdá se, že takové tvary jsou schopné ukotvit se v prostoru a odrážet ho zpět různými směry, zatímco pravidelné tvary se v prostoru neudrží a propadají se jím. Napětí mezi tyčemi tak vzniká prostřednictvím prostoru vymezeného jejich povrchy.
Pojď blíž, část 2
Instalaci vertikálního tvaru se čtyřmi kruhy můžeme chápat jako stavebnici, která v sobě skrývá možnosti dalších konstelací a fyzických tvarů.
Estheřiny vertikální sochy jsou projevem akumulace hmoty, která na sebe bere podobu esence fyzicky přítomného charakteru. Lze je vnímat jako ukazatele bytí v prostoru, které definují vztah mezi sochami a lidmi.
V její práci není prostor nicotou nebo prázdnotou. Odráží zpět to, co v něm fyzicky existuje. Kruh v tomto smyslu definuje prostor prostřednictvím vlastního tvaru.
Venku
Řada modulů, které jsou při každé instalaci uspořádány jinak v závislosti na okolním prostoru a umístění prvního modulu. Instalace intuitivně (podobně jako kresba) pracuje s liniemi, kde každý pohyb, každá značka navazuje na předchozí, a zároveň je uvažováním o vnitřním a vnějším prostoru.
Výstavní program Galerie Kurzor podporují Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Státní fond kultury ČR, MČ Praha 7 a Rozvojový a podpůrčí fond GESTOR
Poděkování: The Emblem Prague Hotel
Mediální partneři: ArtMap, jlbjlt.net a artalk.cz
