Sometimes in Winter
vernisáž: 19. 12. 2023
20. 12. 2023 – 18. 2. 2024
vystavující: Jaro Varga, Veronika Holcová, Jirka Skála / Tomáš Uhnák, Ruta Putramentaite / Denisa Langrová, Gabriela Benish-Kalná / Connor Drew
kurátorka: Mariana Serranová
výtvarná spolupráce: Jan Brož
technická spolupráce: Pavel Havrda
I. Občas v zimě
At the waning of the century,
with the weather warming,
and even seasons losing their way.
Linda Pastan, December 18: For M (Poetry, December 1990)[1]
„Stále se předpokládá zima jako celek teplotně nadprůměrná s různými hodnotami odchylek teploty od průměru. Některé modely ukazují vysoce nadprůměrné hodnoty, jiné pouze mírně nadprůměrné. Toto vychází z předpokladu převahy proudění západních až jihozápadních směrů nejčastěji. Určitě nelze vyloučit období s vpády studeného vzduchu, z nichž jedno zažíváme ještě před začátkem zimy.“[2]
(Výhled na zimu 2023/2024, Meteo aktuality, 5. 12. 2023)
Z modrého nebe přijde bouřka.
Bouřka znamená vytopený sklep.
Po suchém roce čekej další suchý rok.
Málo deště, prázdná stáj.
Čím hlubší studna, tím méně vody.
Bláto před Vánoci, bláto po Vánocích.
Radek Štěpánek, Z nových pranostik (2023)[3]
Před dvěma měsíci nikdo nečekal sněhové kalamity, které v Evropě udeřily na začátku prosince. Někteří odborníci na počasí se přikláněli k tomu, že si letos sněhu moc neužijeme. Rozporuplné trendy v počasí. Když meteorologové riskují dlouhodobější výhled, spekulují, zůstávají v módu předpokladu, předpovídají to i ono, odvolávají se k novým trendům stejně jako ke zkušenostem. Panuje shoda, že letošní rekordně teplý podzim potvrzuje progres v klimatickém oteplování a je předzvěstí „nového normálu“. Dá se tak údajně očekávat i teplá a proměnlivá zima.[4] Na evropské a severoamerické klima však současně začal působit fenomén El Niño, který může naopak přispět k ochlazení. Ale podle jiných zdrojů taky nemusí. Taky možná bude míň sněžit, nebo naopak? Taky se říká, že po teplejší zimě přichází prý chladnější jaro. Uvidíme. Nejdřív jaká bude zima a po ní tedy to jaro.
Předvídání budoucího v politice není o moc snazší. Na začátku výstavního cyklu Seasons se zdálo, že postcovidová únava, inflace, energetická krize a stále nekončící válka na Ukrajině jsou stresory, jež na naši kolektivní náladu dopadají rozhodně tíživěji než opožděné jaro i nejistota, kterou přináší dlouhodobý trend globálního oteplování. Přes veškerou skepsi analytiků jsme v předjaří letošního roku doufali, že zdlouhavá rusko-ukrajinská válka skončí. Neskončila. Přidal se šok z událostí na Blízkém východě, které nikdo nečekal. Nikdo si ani nechtěl představovat, že dlouhodobá mocenská asymetrie a bezpráví, jež politicky rozdělují celý svět, naberou tak děsivou a mstivou intenzitu a zvrhnou se v tak netolerovatelnou lidskoprávní tragédii. Těžko říct, co bude příští rok? Na životně důležité neznámé si nevsadíme nikdo, jen se doufá, že skončí aktuální ozbrojená agrese, že nebudou epidemie, požáry, ani ničivé povodně a zemětřesení.
II. Nové zimní kulisy
Our life
is like ski tracks
in the white expanse:
swept away by the snowstorm
at early dawn.
Paulus Utsi, Giela Gielain (1980)[5]
ostré vrcholy smrekov
nie je to sneh
len holé drevo
vo výške
v ktorej sa prehnal vietor
ako obrovská rotujúca vločka
bol posledný rok zbytočný?
lyžiarku takmer zasiahol
padajúci dron
(…)
nepamätáme si
koľko sezón už musí trvať táto zima?
Oh, ages
prosím?
Veky
Keď chceme leto, cestujeme
tak isto ako jar
a sú aj ľudia, ktorí si chcú zimu na chvíľu vymeniť
za jesenné odchádzanie a odpúšťanie
znova sa pripraviť tentoraz pozornejšie
Katarína Kucbelová, k bielej (2022)[6]
Winter kept us warm, covering
Earth in forgetful snow, feeding
A little life with dried tubers.
(…)
I read, much of the night, and go south in the winter.
T. S. Eliot, The Waste Land (1922)
K bukolickým půvabům evropské severské malby patřilo situovat na bílé pozadí zasněžené krajiny lovecké scény a sportovní či společenské aktivity. Jiskřivá nálada bruslařů na ledě zatím není v našich krajích vzácností, jen celkový kontext v době změny klimatu vypadá trochu jinak. Zimní radovánky a oslava hojnosti se transformovala do několika měsíců vánočního konzumu, obyvatelé privilegovaných částí zeměkoule hodně cestují za sportem do horských rezortů či do teplých krajů, zatímco tradičním etnikům na periferii globálních ekonomických zájmů se život komplikuje. Podle svědectví Laponců je severská zima ve zplundrované tajze posledních deset let krutější. Sníh střídá déšť a země i vegetace zamrzá. Pastevci musí oslabeným sobům pomáhat s potravou, sekají jim lišejníky a vodí je do garáží se zahřát. Problémy Laponska se podobají mnoha dalším marginalizovaným zónám na celé planetě, kde jde exploatace krajiny ruku v ruce s kolonizací menšinových skupin obyvatel. Nesmířili se s vlastní historií, protože se stále opakuje, taktiky kolonizace jen dostávají nové formy.
Úvahy nad těmito konstitutivními vztahy formovanými mocí zaměřenou na okamžitý zisk, která je ve fatálním konfliktu se zdravím společnosti a obecně životem na planetě, jsou v zásadě předmětem všech ekologicky orientovaných textů. Současní ekomarxisté například sledují relevanci Marxova sociálního konceptu „metabolické trhliny“, kterou aplikují v rozšířeném smyslu na současnou ekologickou krizi. Přirozené cykly nenapravitelně ztratily svou rovnováhu. Příkladem budiž metabolismus uhlíku, jehož kolaps může mít katastrofální následky: problémy v zemědělství, vyčerpanost půdy, nadprodukce nebo problém s odpadem. To je jen zlomek biosociálního organismu.
Psychologie klimatické změny představuje samostatnou kapitolu a odborné texty se začínají vršit. Dopady na tělesné zdraví biologických subjektů i na zranitelnější společnosti, které strádají například vlivem chronického sucha, toxicity, tornád či lidské destrukce, jsou očividné, počítáme lidské životy. Dlouhodobý stres či trauma z přírodních a antropogenních katastrof ale možná souvisí i s tím, že jde o širokou škálu dlouhodobých i náhlých problémů. Situace se nelepší, a právě proto zůstává otevřené, co vlastně definujeme jako extrém.
III. Splněné sny a noční můry
I can taste the tin of the sky — the real tin thing.
Winter dawn is the color of metal,
The trees stiffen into place like burnt nerves.
All night I have dreamed of destruction, annihilations.
Sylvia Plath, Waking in Winter (1960)
Londýn věž nočních můr.
New York psychiatrická léčebna.
Tokio trh s otroky.
Los Angeles město, kde straší.
Kalamazoo ve státě Michigen
jedno z prvních amerických měst
kde uzavřeli ulice automobilům pro pěší obchodní zónu.
Nanao Sakaki, Z celého světa (1979)
Denně mezi novinovými titulky hledám i pozitivní zprávy, abych kompenzovala ty převažující špatné a vyhnula se nočním můrám. Podařila se třeba jedna dílčí věc, není to převrat, ale je to o něco lepší. Někdo jasně artikuloval problém, něco zlého pominulo, někdo našel lék a jinde se něco konečně změnilo. Existují i normální lidé. Ale pak je tu navíc skutečné štěstí, že žijeme v zemi, jejíž klima je zatím slučitelné se životem. Jedeme dál, bez základní vděčnosti není gratifikace.
Problémy politiky a ekologie jsou skličující, nelze ale přehlížet tíživé události a dlouhodobý stres či trauma přeživších přírodních a antropogenních katastrof. Utrpení, které vidíme v médiích, není v pořádku. Spletenec dlouhodobých i náhlých krizí je prostorem pro rezignaci, blokády a katastrofické fantazie, říká se tomu doomscrolling. Není divu, když se situace objektivně zhoršuje, i tak vlastně máme pocit, že ještě nenastal extrém? Jak bude vypadat budoucnost planety nelze předvídat, je zde ale prostor pro určitou odpovědnost. Možná je to alespoň částečná odpovědnost za vlastní psychické stavy.
V dnešní fikci, ve výtvarném umění i v běžném denním snění a sdílení pozorujeme hodně temných vizí, jež jsou reflexemi současného stavu. Jsou legitimní, varovné a někdy také jen krůček od konstruktivních kroků. Projekt Seasons měl tím nejprostším a nejpřirozenějším způsobem vytvořit platformu pro volné projevy současných umělců. Jejich díla neměla odrážet stereotypní nálady jednotlivých ročních období, nýbrž vytvořit nové vztahy ve sdíleném časoprostoru společných výstav, a to aniž by tito autoři vybočili ze svého jedinečného tvůrčího zaměření. Jejich práce sledují nadčasové vztahy mezi společností a přírodou, politikou a uměním, zachycují specifickou náladu, která charakterizuje tu nejaktuálnější současnost a její citlivost. Vidíme i to, že podobné existenciální stavy a krizové situace tu již byly dříve a že po nich zase přišla jiná doba. Tak snad.
[1] www.poetryfoundation.org/search
[2] www.pocasimeteoaktuality.cz/vyhled-na-zimu-2023-2024/
[3] Radek Štěpánek, Hezké počasí. Brno 2023, s. 9.
[4] www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-teply-podzim-vesti-novy-normal-prijdou-exoticke-nemoci-i-pole-jako-z-francie-238956
[5] swedishbookreview.org/inifran-sapmi-vittnesmal-fran-stulet-land-review
[6] Katarína Kucbelová, k bielej. Skalná ruža, 2022.
Výstavní program Galerie Kurzor podporují MKČR, Magistrát hl. m. Prahy, Státní fond kultury ČR, MČ Praha 7 a Rozvojový a podpůrčí fond GESTOR
Mediální partneři: ArtMap, jlbjlt.net a artalk.cz
Poděkování: Pavel Havrda
