Martin Zet: Osud národa - sochař Otakar Švec
24. 4. – 28. 5. 2006
Fotografická série Martina Zeta vzdala hold dílu sochaře Otakara Švece a zároveň vycházela z ducha místa letenské zdi, která byla v 50. letech vybudována v souvislosti se stavbou neblaze proslulého Stalinova pomníku, rovněž spojeného se Švecovým jménem.Šest sochařských portrétů osobností českého umění z rukou Otakara Švece evokovalo nejen osobní tragedii modernistického sochaře, ale i zapomínání příznačné pro paměť českého národa, který s oblibou vytěsňuje paradoxy provázející temné stránky jeho vlastní historie.
Otakar Švec (narozen 23.11. 1892, zemřel 4.4. 1955) vystudoval sochařství u J.V. Myslbeka a J. Štursy, později byl učitelem na pražské akademii a vystavoval na reprezentačních výstavách v Benátkách, Paříži a Filadelfii. Od druhého desetiletí až do čtyřicátých let dvacátého století vytvořil několik pomníků a figurálních soch pro architekturu, slavné dílo Motocyklista – „Sluneční paprsek“ a mimo jiné i řadu zdařilých portrétů známých českých umělců.
Šest z těchto Švecových portrétů bylo od 24. dubna do 28. května 2006 vystaveno v rámech opěrné zdi Letenských sadů. Šlo o podobizny Josefa Bohuslava Foerstera (1918), Voskovce a Wericha (1930), Vítězslava Nezvala (1932), Jana Nerudy (1942) a Vítězslava Nováka (1948).
Švecovo dílo ukazuje vysokou kulturu života předválečného Československa. S ní ostře kontrastuje další dějinná událost, ve které sehrál Otakar Švec svou úlohu. V roce 1949 se přihlásil, stejně jako mnoho jiných českých sochařů, do štědře dotované sochařské soutěže na pomník J.V. Stalina projektovaný pro nedalekou hranu Letenské pláně a tuto soutěž ke svému překvapení vyhrál.
Otakar Švec spáchal sebevraždu 4.4.1955, několik dní před odhalením sochy, rok poté, co si vzala život jeho manželka. 1.5.1955 byla slavnostně odhalena Stalinova socha na pražské Letné. V roce 1962 byla tato socha stržena.
Projekt Martina Zeta má však kromě připomínky tragických důsledků komunismu i další obecnější významy. Zabývá se otázkou paměti národa a osobní zodpovědnosti umělce a potažmo i každého občana.
