Antonis Pittas: merget in cycle
18. 5. – 29. 6. 2016
vernisáž: 17. 5. 2016
kurátor: Jen Kratochvíl
The legend of Orpheus
is well-known.
In Greek mythology, Orpheus was
a troubadour from Thrace.
He charmed even the animals.
His songs diverted his attention
from his wife Eurydice.
Death took her away from him.
He descended
to the netherworld,
and used his charm
to win permission
to return with Eurydice
to the world of the living
on the condition
that he never look at her.
But he looked at her
and was torn away from her
by the Bacchantes.
Where does our story
take place...
and when?
A legend is entitled to be
beyond time and place.
Interpret it as you wish...¹
“Greece’s economic crisis goes on, like an odyssey without end. Last year was deeply tumultuous for the troubled country but with growing fears of social unrest, 2016 could be even more unpredictable when Stavros Staikos thinks of the year ahead, he expresses…”²
Antény 2004, Olympijský stadion, motto: “Vítejte doma”, návrat čelního mezinárodního sportovního klání do prostředí svého vzniku. Lokalita proměněná infrastrukturou monstrózní instituce. Dílna na odlévání bronzu. Odstředěná od časové osy. Socha muže s napřaženou paží ve starořeckém gestu symbolizujícím moc a umění, svázané vyššími intelektuálními kvalitami. Tavící se kovy. Odpadový materiál. Odřezky, staré nářadí, kovový odpad i fragmenty poničených původních bronzových soch. Žár zhmotněný na potících se rukou slévačů.
Celá “Olympijská vesnice” kolem sebe vytvořila novou gentrifikovanou čtvrť, dílna zůstává v době, kdy Pittas točí v roce 2015 své krátké video “bez názvu” jedním z posledních dokladů původního charakteru lokality. Dnes již pravděpodobně neexistuje.
Jednotlivé vrstvy času se setkávají v okamžiku vzniku nových objektů pro Pittasovu výstavu. Tradice odlévání bronzu již nemá uplatnění, v době mnohonásobné ekonomické krize se jen obtížně dá brát v potaz malé řemeslné podnikání. Původní nalezený materiál je přetaven na komodity globalizované prezentace umění a trhu s uměním v teatrálním odkazu k dávno minulému.
Původní pekárna, neutrální industriální charakter, zbavený své původní funkce a tak nerozpoznatelný mezi nespočtem dalších transferů do role výstavního prostoru. Obité stěny s odhalenými cihlami, dlaždice na podlaze ustupující vloženým betonovým pásům. Každá továrna je dnes muzeum.
The Guardian referuje donekonečna o ekonomické situaci v Řecku, pražská pekárna je v relativním bezpečí.
Několik párů rukou postupně nabírají stříbřitý nádech, jemné svaly v prstech a zápěstí přestávají reagovat. Hodiny pozvolného vyplňování invertovaného plotru. (Žádné vysoké náklady, studenti umělecké školy - to bych v Amsterdamu nemohl udělat. I samotný plotr stojí zhruba pětinu nákladů na jeho produkci v Nizozemí).
Tenze monumentality a efemérního, většina práce se v průběhu výstavy znehodnotí, velká část textu je na podlaze a pohybem návštěvníků v prostoru se bude postupně proměňovat, až se případně zcela ztratí. Monumentální vize otáčejících se kol dějin a světové ekonomiky v jemném symbolickém zhmotnění na podlaze pražského centra současného umění.
Jean Marais prochází zrcadlem jako Orpheus provázený mrtvým studentem do podsvětí. Reflexní plocha je na chvíli fluidní. Vlastní obraz nahradí sebe pohlcení. Čas v podsvětí nehraje žádnou roli, vysvětluje Heurtebise Orpheovi. Vše se odehrává v jediném neohraničeném nekonečném a konec postrádajícím momentu. Cyklus dějin, jeho opakování, prolínání jeho os, tak jak je Pittas ve svém díle dekonstruuje a analyzuje, se stává kompaktním celkem. Když Jean Cocteau v roce 1950 znovu vyslovuje klasické řecké drama, potvrzuje jeho svébytnost. Cyklus však zůstává otevřený pro další variace, text, světlo i stín jej rozevírají a zároveň sjednocují s mnoha vrstvami svého kontextu, ekonomickými, politickými, historickými, kulturními.
Silence goes faster backwards
Silence goes faster backwards
Three times
I repeat
Silence goes faster backwards
Three times
Your attention, please
A single glass of water lights up the world
A single glass of water lights up the world
Two times
The mirrors would do well to reflect further
Three times
I repeat…
Instalace Antonise Pittase se často zdají na první pohled velmi jednoduché, ale dohromady tvoří jednotlivé elementy jeho práce podnětná srovnání vnímání celku a způsobu jakým vkládáme význam do našeho sociálního i politického prostředí. S každou prezentací své práce Pittas hledá nové formy dialogu v meziprostoru díla a výstavního prostředí, adresující vztah mezi minulostí a přítomností jednotlivých historických nebo umělecko-historických period.
Pittas (1973) studoval na Athens School of Fine Arts, Piet Zwart Institute v Rotterdam a na the Sandberg Institute v Amsterdam, poté byl na rezidenci na Bard College, Annandale, New York.
Mezi dalšími vystavoval v De Nederlandsche Bank, Amsterdam (2013), Hessel Museum of Art & CSS Bard Galleries, Annandale, New York (2012), Benaki Museum, Athens (2011), Van Abbe Museum, Eindhoven (2011), the Central Museum, Utrech (2002). Podílel se na množství skupinových výstav, mezi dalšími na Thessaloniki Biennale of Contemporary Art, Thessaloniki (2015), Bozar, Brussels (2014), Agora - 4th Athens Biennale, Athens (2013), Stedelijk Museum Bureau, Amsterdam (2013), ‘Overlapping Biennial’ - the 5th edition Biennial, Bucharest (2012), Kunsthal Charlottenborg, Copenhagen (2011).
Pittas také přednáší na Rietveld Academie, Amsterdam, působil jako hostující profesor na Royal Danish Academy of Fine arts, Copenhagen a na Sandberg Institute, Amsterdam.
zdroje citací:
¹ Script of Jean Cocteau’s Orpheus
² The Guardian
Program NCSU podporují MKČR, Magistrát hl. m. Prahy, Státní fond kultury ČR, MČ Praha 7
Mediální partneři: Artycok.tv, ArtMap, lbjlt.net
Poděkování: UMA: You Make Art
