Spring and All
10. 3. – 28. 5. 2023
vernisáž: 9. 3. 2023
vystavující: Darina Alster, Veronika Šrek Bromová,
Mira Gáberová, Anna Hulačová, Petra Janda, Karel Kunc, Václav Litvan
kurátorka: Mariana Serranová
výtvarné a architektonické řešení: Jan Fabián
v průběhu výstavy se uskuteční performance Dariny Alster
I. Jaro a vše ostatní
By the road to the contagious hospital
under the surge of the blue
mottled clouds driven from the
northeast-a cold wind. Beyond, the
waste of broad, muddy fields
brown with dried weeds, standing and fallen
(…)
William Carlos Williams, Spring and All (1923) [1]
Předem upozorňuji, že Spring and All není výstava o jaru, ale spíše o všem možném včetně jara. Název výstavy vznikl výpůjčkou ze stejnojmenné sbírky Williama Carlose Williamse. Autor, profesí lékař, v ní po první světové válce popisuje neutěšenou předjarní krajinu po cestě do špitálu promořeného infekcí. Po sto letech se nálady letošního předjaří jeví nikoliv nepodobně. Nevlídná doba pandemie se přelila do politického marasmu děsivých rozměrů. A to vše na pozadí zhoršující se environmentální krize. Podle všech předpokladů astronomického roku vstupujeme sice do fáze jara, avšak vytěsnit vyhrocenou válečnou situaci a její destruktivní dopady není možné. Tak či onak bude jaro a doufejme brzo i mír.
Věrný překlad poetického textu je někdy až nemožný; v kontextu výstavního cyklu Seasons [2] a v našem geografickém pásmu vytane – kromě poměrně přiléhavého jaro a vše ostatní – možná i jaro a tak dál, coby intepretace blízká naší vžité zkušenosti cyklického času. Jaro by určitě mohlo být i jarem bez jakýchkoli přívlastků a výpůjček, hledá se ovšem vhodná metafora s vědomím, že jsou to právě roční období, počasí a jeho výkyvy nebo i případné nevratné změny, jež se do vývoje událostí a kolektivní atmosféry významně propisují. Cyklus Seasons je sdílenou meditací nad časem v jeho různých dimenzích. Možná je i hledáním spolehlivých souřadnic a jistot v době nejistoty. Je-li na zemi chaos a spoušť, hledá se univerzálnější princip, kterým není možné otřást. Jsou-li však přírodní koloběhy, jak je známe, otřesené, co nám zbývá?
Odcizení od přírody prožívá moderní člověk naší zeměpisné šířky s plným vědomím už několik generací. Žijeme se stresujícím pocitem, že cosi životně důležitého přecházíme, že v chodu podporujeme společnost, která přehlíží udržitelnost, a tudíž i možnost přežívání dalších generací všech živých druhů. Současný vývoj nám nepředvídatelným průběhem ročních období dává najevo i další posuny. Aktuální stav se často podává jako zlomový okamžik, jako moment ztráty kontroly, přičemž roli zde již nehrají roky: v globální perspektivě je budoucnost života na zemi odměřovaná symbolicky v různých malých časových jednotkách, které do odvrácení nebo alespoň zmírnění nevyhnutelné katastrofy zbývají.
II. Jaro
Praslovansky *jaro, z protoindoevropského *yóh₁r̥ (rok, jaro). Stejného původu jako anglicky *year (rok), německy *Jahr (rok), latinsky *hōra (hodina, čas, roční období), starořecky ὥρα (hṓra, rok, roční období). [3]
Do you think I don´t know about power? You think I was born green?
I was.
Mess up my climate, I’ll fuck with your lives. Your lives are a nothing to me. I’ll yank daffodils out of the ground in December. I’ll block up your front door in April with snow and blow down that tree so it cracks your roof open. I’ll carpet your house with the river.
But I’ll be the reason your own sap’s reviving. I’ll mainline the light to your veins.
Ali Smith, Spring (2019) [4]
Výstava Spring and All je i o čekání na jaro, část vystavených děl v předjaří, v době vyhlížení efemérního favorita mezi ročními obdobími také vznikla. Množící se varování, že jaro a podzim už se po klimatické změně de facto nekonají a nastává pouze léto a zima, jsou poněkud znepokojující. Nevzdávejme se však naděje. Ve fenologii, nauce o časovém průběhu základních životních projevů, se ujal termín season creep. Jedná se o označení fenoménu neobvykle načasovaných teplotních změn, například předčasného jara. Tato vychýlení nedělají starosti jen vědcům a zahradníkům, ale také a zejména stěhovavým ptákům a kvetoucím rostlinám.
Obraz oslabené přírody v dnešní době, kdy se od jara do zimy můžeme obávat extrémů a anomálií, nastavuje zrcadlo naší destruktivitě. Nemáme na vybranou než sledovat další vývoj s veškerou citlivostí a pozorností. Oč se v době politických extrémů a sociální nejistoty opřít, když narušený přírodní řád už potřebné a spolehlivé souřadnice nedává?
V románech skotské autorky Ali Smith koncept času funguje jako způsob vyjádření pocitu odcizení a odloučení postav. Čas je v jakési distorzi; okolní dění, civilizační neduhy, nekomfort z devalvace hodnot anebo limity poznání reality vstupují do našich osobních příběhů, mění jejich průběh. Odhlédneme-li od četných politických narážek a motivací autorky, její románový kvartet není jen obrazem epizodické existenciální krize jejích protagonistů, ale i obrazem pomíjivosti života. Čas v jeho cykličnosti psala synchronně s politickým děním ve Velké Británii, v Evropě a v USA. Autumn (2016), Winter (2017) a Spring (2019) a Summer (2020).
Určité paralely dynamického vztahu postavy a kontextu najdeme také v současném figurativním umění. Zdá se, že oč je realita komplexnější, o to více lidská postava jako by byla vytržena ze svého prostředí. Nebo, jinými slovy, je neuchopitelná a mnohoznačná právě proto, že je součástí prostředí, které je obtížně definovatelné. Její vztahy s okolím jsou komplikované, pobyty jsou přechodné, její nálady a názory jsou vystaveny četným zvratům. Naše vlastní, přírodě cizí, aktivity mají dopad na náš vztah k tělesnosti a identitě nás samých.
III. Vše ostatní
Embrace diversity.
Unite—
Or be divided,
robbed,
ruled,
killed
By those who see you as prey.
Embrace diversity
Or be destroyed.
Octavia E. Butler, Parable of the Sower (1993) [5]
There was a strange stillness. The birds, for example—where had they gone? Many people spoke of them, puzzled and disturbed. The feeding stations in the backyards were deserted. The few birds seen anywhere were moribund; they trembled violently and could not fly. It was a spring without voices. On the mornings that had once throbbed with the dawn chorus of robins, catbirds, doves, jays, wrens, and scores of other bird voices there was now no sound; only silence lay over the fields and woods and marsh.
Rachel Carson, A Fable for Tomorrow, Silent Spring (1962) [6]
V dystopickém románu Podobenství o rozsévači (Parable of the Sower, 1993) využila Octavia E. Butler formu deníku. Sledujeme chronologický vývoj v horizontu několika let, kde dospívající hrdinka v zápiscích líčí bezútěšnou budoucnost po klimatické změně v Kalifornii. Zprostředkovává éru sucha, požárů, strádání lidí i zvířat, agresivity a plenění. První záznam je z července 2024, v průběhu následujících let sledujeme, jak se vypravěčka rozvíjí, mantra, kterou v příběhu opakuje, je hlubokým přáním po navrácení rovnováhy mezi lidmi a zemí. Celý děj – včetně myšlenkových procesů autorky deníkových záznamů – se odehrává ve vyprahlé krajině s nedostupnou vodou, jejíž detailní popis vydá na dlouhé stránky, zatímco vzácná radost z jarního deště se vejde do jediného odstavečku. V každodenním přežívání chybí cíle, lidé propadají iracionalitě a destruktivnímu chování.
To ostatní nejsou lidé, ale i vymírající druhy, nejedná se tedy jen o budoucí generace lidí, ale také o další generace všech živočišných a rostlinných druhů, jakož i ostatních živých mikroorganismů. Octavii Butler, podobně jako další autory dystopické fikce, ovlivňovalo nejen pozorování narušené rovnováhy v životním prostředí, ale i varovné hlasy klimatologů a vědců, kteří volali po změně, po zachování diverzity a přírodních zdrojů. Emblematickým příkladem je Rachel Carson, jedna z průkopnic ekologického myšlení v oblasti jedů, která se zaměřovala na působení pesticidů s ohledem na zdraví krajiny, lidí, zvířat a rostlin. Její kniha je dodnes pro mnohé nepohodlná a bývá často diskreditována. Poselství jejího baladického podobenství A Fable for Tomorrow, kterým otevírá vědecky podložené argumenty knihy Tiché jaro, je přitom průzračně prosté. Je s podivem, že už 60 let čekáme na změnu a žijeme s vědomím, že pesticidy jsou stále součástí globálního zemědělství.
Píše se rok 2023, historicky rekordní teploty v našem mírném pásu jsou epochální. Rozloha lesů, které lehly popelem poslední léto, konsternuje. Je nepravděpodobné, že příští rok nebude opět hořet na obou hemisférách. Přesto nás zaráží, že po třiceti letech od prvního vydání nemilosrdně vykreslené fikce Octavie Butler, se naše aktuální situace možná až tak moc nevzdaluje od jejích katastrofických vizí tísnivě blízké budoucnosti. Rozkolísané cykly planety posilují smíšené pocity, které nemůžeme ignorovat, ale Země se dál otáčí od jara do zimy a my s ní. Denní světlo a noční stín dál modelují naše vize.
[1] William Carlos Williams, Spring and All (New Directions Pearls), New York, 2011, s. 11–12.
[2] Rozvrh čtyř výstav v galerii Kurzor 2023 má za cíl a chce jít s časem vymezeným jedním rokem. V době klimatické změny vyhlížíme rizika způsobená meteorologickými výkyvy, přičemž každoroční progres globálního oteplování a zvyšující se pravděpodobnost živelných katastrof sledujeme s nebývalými obavami. Roční období, organizovaná do kvartálů, ze své fyzikální podstaty koneckonců ovlivňují naši aktivitu, způsob plánování, zacházení s časem i se sociabilitou.
[3] en.wiktionary.org/wiki/jaro
[4] Alli Smith, Spring, Penguin Books, s. 8.
[5] Octavia E. Butler, Parable of the Sower, 1993.
[6] Rachel Carson, Silent Spring, Penguin Books, 2000, s. 22.
Nový začátek
Výstava po měsíční pauze prošla změnou, z instalace s Velikonocemi odešla slaměná Marena Petry Jandy a instalace evokující střechy Jana Fabiána. Důvodem není ani tak jaro jako takové, ani úbytek srážek a již citelně ustupující chlad, ale problémový materiál obsahující toxický azbest. Ve shodě s vystavujícími a s Galerií Kurzor byl tento citlivý konflikt přírodního porézního objektu a nevhodně recyklovaných industriálních desek odstraněn. Do výstavy přibyla zvuková instalace Dariny Alster Earthseed, která vyjadřuje vertikální rozměr člověka, díky němuž je možné projít nesnázemi a vytvořit novou jednotu. Dílo vychází z Podobenství o rozsévači Octavie Butler, které je mimochodem i leitmotivem celého letošního cyklu. Earthseed tak symbolicky usmiřuje a otevírá novou kapitolu.
Není současná politická situace soubojem starých a nových společenských struktur? Není také známkou nutné změny ve smyslu udržitelnosti? Fakta z podstaty materiálního světa jsou měřitelná, testovatelná, objektivní. Jejich symbolická kvalita je naopak sdílená prostřednictvím složitých kulturních kontextů a tradic. Rázné, radikální přetržení kontinuity a rozchodu s minulostí je předmětem utopických představ, dožívání starých materiálů má svůj dojezd, stejně jako je přítomnost mezigeneračním dialogem.
Znovuotevření výstavy Spring and All po diskusi s vystavujícími a s galerií přispělo k tomu, abychom se s větší důsledností zaměřili na provázanost mezi organickým a anorganickým, technologiemi a přírodním světem. V umění sledujeme hlubší reflexi vztahů přírody a lidské produkce, různých tendencí v myšlení i v jejich materiálové realizaci. Například kompostovatelná sláma a trvanlivý beton představují zcela odlišné směry v perspektivě udržitelnosti. Recyklovatelnost je dalším příkladem takové změny.
V přírodě je začátkem nového cyklu jaro, jeho skutečnou oslavou v kulturním smyslu je velikonoční doba; pohanské rituály jsou spojené s pálením smrtky, křesťanská tradice pak zase spojuje pašije a zmrtvýchvstání, a vytváří tak symbolickou paralelu vegetativnímu růstu. Byla to náhoda, nebo vše, co se stalo, řídí naše přání etické a udržitelné praxe v umění i v dalších odvětvích? Velikonoce jsou skutečně dobou, která symbolicky sleduje spirituální rozměry smrti a znovuzrození – v kontextu naší jarní výstavy jde pak o další výzvu ke hledání dialogu mezi nedoléčeným konfliktem minulosti a budoucnosti.
Mariana Serranová
Galerii Kurzor podporují MKČR, Magistrát hl. m. Prahy, Státní fond kultury ČR, MČ Praha 7
a GESTOR – ochranný svaz autorský, z. s.
Partneři: Kostka stav
Mediální partneři: ArtMap, jlbjlt.net a artalk.cz
Vyjádření k znovuotevření výstavy Spring and All